Krajinný ráz a výstavba

Krajina Českého lesa v minulosti zažila specifický historický vývoj, který velmi zvláštním způsobem ovlivnil strukturu a tvářnost území. Poválečný odsun německého obyvatelstva přinesl zánik obcí a rozvrácení struktury osídlení - sídel, cestní sítě a zemědělského horského a podhorského hospodaření. Nepřístupnost území, které do roku 1990 leželo v hraničním pásmu, podmínilo vývoj krajiny bez výrazných kultivačních zásahů. To se projevilo jak ve vývoji cenných lesních ekosystémů, tak i v přeměně bývalé zemědělské krajiny v podivuhodnou opuštěnou enklávu se silnou identitou a kulturním významem.

Specifickým rysem Českého lesa je vcelku lineární průběh horské části v severo-jižním protažení. Hraniční horstva tak vytvářejí osobitý reliéf s klidnější scenérií se zákrytem horizontů a několika významnými vrcholy. Za scénicky nejvýraznější je možno považovat masiv Čerchova (1041,8 m n.m.) a k severu vybíhající Haltravský hřbet s nezaměnitelnou dominantou Hirštějna (877,9 m n.m.). Druhým výrazným horským masivem je masiv Zvonu (862,7 m n.m.) a Zvonce (841,5 m n.m.) s dominantou Ebene (894 m n.m.) na německé straně. Tři hlavní dominanty Českého lesa (Čerchov, Zvon a Ebene) jsou zvýrazněny rozhlednami a tvoří tak zřetelné orientační body.

Typickým znakem CHKO je řídké roztroušené osídlení. Jeho původní charakter je deformován zánikem řady sídel a rozvrácením původních celků. Výsledkem je poměrně řídká síť sídel ležících na enklávách otevřených prostorů bezlesí. Sídla mají spíše kompaktní půdorysy, v kterých je možno najít dochované znaky původní urbanistické struktury. Jsou to především pravidelné návesní typy a údolní lánové vsi v komplikovanějším terénu. Některá sídla budí dojem rozptýlené zástavby (Prostřední Žďár), jednalo se však původně o zpravidla mnohem souvislejší sídelní útvary. Zánik velkého množství objektů i v dochovaných vesnicích podstatně změnil původní obraz sídla v krajině.

V současném stavu jsou na území CHKO dochovány stopy lidové architektury pouze u některých soliterních objektů a v objektech přestavěných. Nejvýraznějšími typy jsou zděné široce rozložité objekty (přízemí a podkroví) s širším průčelím a poměrně vysokou polovalbovou střechou, nebo zděné usedlosti obdélného půdorysu, ve štítové zdi se třemi okenními osami v přízemí, dvěma v podkroví a jedním v krovu (Spitzboden).

Pozůstatkem nejmladší historie Českého lesa je řada chátrajících objektů Pohraniční stráže.

V prostředí Českého lesa lze jen velmi obtížně hovořit o kulturních dominantách celého území, lze hovořit pouze o dominantách dílčích (např. kostel sv. Jana Nepomuckého v Nemanicích, klášter augustiniánů v Pivoni či zámek Diana).

 

Stavební činnost na území CHKO Český les

K jakékoli stavební činnosti v CHKO je nezbytné souhlasné stanovisko Správy. Novou zástavbu lze umísťovat pouze v již existujících (dochovaných) sídelních útvarech či osadách ve vazbě na stávající komunikační síť. Výstavba se řídí urbanistickými a architektonickými limity. U rekonstrukcí stávajících objektů by se mělo postupovat stejně jako u novostaveb s cílem rehabilitace charakteru venkovské zástavby, tedy odstranění nevhodných novotvarů a návratu k formě obvyklé v příslušné lokalitě.

Kurzova rozhledna na Čerchově vybudovaná v letech 1904-05 (foto:  J. Hlávka)

Regionální pracoviště Správa CHKO Český les

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt