Flóra

Český les nepatří k územím oplývajícím obzvláštním bohatstvím rostlin. Nejsou zde vytvořena mimořádná stanoviště jako ledovcové kary s lavinovými drahami, ledovcovými jezery a dalšími fenomény, jež jsou vlastní alespoň některých horským systémům našich středohor. Alespoň české straně pohoří chybí průlomová údolí se strmými skalnatými svahy, které by umožňovaly přežití reliktních druhů z vývojově starších období holocénu či dokonce pleistocénu, stejně jako podobně fungující refugiální substráty (dolomity, krystalické vápence, serpentinity). V tomto smyslu jsou jedinou výjimkou rašeliniště, která ovšem mají v porovnání s horskými vrchovišti blízké Šumavy či Krušných hor nejen menší rozlohu, ale i poněkud odlišný charakter, což se na druhové úrovni projevuje spíše negativně, nepřítomností některých indikačně významných vrchovištních taxonů – např. břízy trpasličí (Betula nana), ostřice vrchovištní (Carex paupercula) aj. Konečně ani jednotvárný geologický substrát tvořený převážně kyselými metamorfovanými horninami  nezakládá podmínky pro uplatnění náročnější lesní vegetace a květeny, jež by se v daných přírodních podmínkám mohla rozvinout. Úživnější horniny jako amfibolity, erlány, krystalické vápence, popř. bazické vyvřeliny jsou zastoupeny jen zcela výjimečně a jejich rozsah je obvykle značně omezený. Hlavním faktorem podmiňujícím změny ve složení vegetačního krytu se tak stává reliéf pohoří. Zatímco v severní části jsou více rozšířeny ploché, k zamokření náchylné terény, členěné jen morfologicky méně výraznými zaoblenými vrcholy a široce rozevřenými  potočními úvaly, krajina v jižní části svým charakterem více naplňuje obecně vžité představy horské krajiny.

      Ústředními ekosystémy Českého lesa byly bukové, resp. jedlobukové lesy, které patřily dvěma odlišným jednotkám. Na bazičtějších podkladech a úživnějších rulách se zvláště v nižších polohách vyvinuly jedlobučiny asociací Dentario enneaphylli-Fagetum, Festuco altissimae-Fagetum a Tilio cordatae-Fagetum (zcela výjimečný výskyt). Centrem rozšíření tohoto typu klimaxové vegetace byla zejména střední a jižní část pohoří. Maximální druhové diverzity přitom dosahovaly na území Kateřinské kotliny, kde se kromě běžných průvodních druhů uvedených společenstev uplatňovaly i některé prvky listnatých lesů nižších poloh, jako např. oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), jarmanka větší (Astrantia major), dymnivka dutá (Corydalis cava), jaterník podléška (Hepatica nobilis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), pomněnka lesní (Myosotis sylvatica), ptačinec velekvětý (Stellaria holostea). Zejména v severní polovině (nikoliv však výlučně) byly hojně rozšířeny druhově chudší jedlobučiny svazu Luzulo-Fagion, zastoupené rojem asociací Calamagrostio villosae-Fagetum, Luzulo-Fagetum, Dryopterido dilatatae-Fagetum (edafický klimax Čerchovského, výjimečně Přimdského lesa).

      Suťové proudy, balvanité rozpady a další odvozené povrchové útvary vázané na svahové polohy jednotlivých vrchů či hřebenová úbočí, osídlily suťové lesy svazu Tilio-Acerion. V nich byla vylišena společenstva as. Lunario-Aceretum, as. Mercuriali-Fraxinetum a as. Arunco-Aceretum (velmi vzácně jen v jižní části Čerchovského lesa). Aspekt bylinného patra utvářejí zejména nitrofilní a suť vyhledávající  druhy jako např. řeřišničník Hallerův (Cardaminopsis halleri), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), netykavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura) či ptačinec hajní (Stellaria nemorum). Pro některé lokality je typický i výraznější jarní aspekt s křivatcem žlutým (Gagea lutea), pižmovkou mošusovou (Adoxa moschatellina), česnekem medvědím pravým (Allium ursinum subsp. ursinum), sasankou pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides), árónem plamatým (Arum maculatum), dymnivkou dutou (Corydalis cava) a dymnivkou bobovitou (Corydalis intermedia). Vybrané reprezentativní porosty jsou dnes zahrnuty do regionální sítě maloplošných zvláště chráněných území Českého lesa (PR Broumovská bučina, PR Přimda, PR Dlouhý vrch, PR Nad hutí, PR Starý Hirštejn), jiné požívají alespoň statut ochranného lesa.  

      Široké údolní nivy v okolí vodních toků vyplňovaly olšové luhy, jejichž existence byla vyvážena vysoko položenou hladinou spodní vody a zpravidla i režimem krátkodobých, leč pravidelných jarních záplav. Tento typ vegetace v území zastupuje as. Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae, horštější charakter území naopak akcentuje as. Piceo-Alnetum. Zajímavý typ vegetace nelužního charakteru doprovázel sníženiny a jiné pokleslé tvary povrchu Kateřinské kotliny. Ty se staly domovem mokřadních olšin svazu Alnion glutinosae, které byly po větší část roku přeplaveny stagnující povrchovou vodou, nad jejíž úroveň vystupovaly chůdovitě uzpůsobené kořenové náběhy olší a propůjčovaly tak těmto lesům nezaměnitelný vzhled. V bylinném patře dominovala chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), stabilně byly též přítomny druhy ďáblík bahenní (Calla palustris), ostřice ostrá (Carex acutiformis), ostřice trsnatá (Carex cespitosa), ostřice prodloužená (Carex elongata), ostřice pobřežní (Carex riparia), ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), smldník bahenní (Peucedanum palustre).

       Současný vegetační kryt Českého lesa však neutvářejí  pouze lesní společenstva. Člověk rozbitím souvislé lesní pokrývky s následnou kultivací území umožnil vznik nelesních formací - polí, pastvin, rozličných typů luk, křovinatých porostů na mezích a kamenitých snosech, čímž výrazně obohatil poměrně jednotvárnou a druhově nepříliš bohatou lesní vegetaci. Ačkoliv všechny uvedené typy vegetace spoluvytváří obraz kulturní českoleské krajiny, jejich význam z hlediska zachování biodiverzity není přirozeně stejný. V tomto ohledu mají zcela výsadní postavení zejména minerotrofní ostřicovomechová rašeliniště, dotovaná alespoň na některých lokalitách bazickými ionty z podloží. Právě na takovýchto stanovištích lze nalézt v Českém lese dosti zřídkavé druhy jako ostřici blešní (Carex pulicaris), ostřici Davallovu (Carex davalliana)  - velmi vzácně, ostřici dvoudomou (Carex dioica) - velmi vzácný výskyt, kruštík bahenní (Epipactis palustris), rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), rosnatkou prostřední (Drosera intermedia) - velmi vzácný výskyt, suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), tučnici obecnou (Pinguicula vulgaris), vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata) či toliji bahenní (Parnassia palustris).  Přirozeně však převládá acidofilní komplex vlhkomilné vegetace s mozaikou společenstev: as. Caricetum rostratae, as. Caricetum vesicariae, as. Peucedano-Caricetum lasiocarpae, as. Caricetum goodenowii,  as. Willemetio-Caricetum paniceae, as. Angelico-Cirsietum palustris, as. Carici rostratae-Sphagnetum apiculati, as. Juncofiliformis-Sphagnetum recurvi.

      Fyziognomicky charakteristickým, leč v souvislosti s postupující eutrofizací prostředí stále zřídkavějším vegetačním prvkem zájmového území jsou smilkové trávníky a vřesovištní lemy z okruhu svazu Violion caninae, doprovázené třezalkou skvrnitou (Hypericum maculatum), vítodem obecným (Polygala vulgaris), vítodem douškolistým (Polygala serpyllifolia) - velmi vzácně v nejsevernější části území, prhou arnikou (Arnica montana), kociánkem dvoudomým (Antennaria dioica), vemeníkem dvoulistým (Platanthera bifolia), kostřavou ovčí (Festuca ovina), hadím mordem nízkým (Scorzonera humilis), lněnkou pyrenejskou (Thesium pyrenaicum), pětiprstkou žežulníkem pravým (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), brusnicí borůvkou (Vaccinium myrtillus), všivcem lesním (Pedicularis sylvatica).

Regionální pracoviště Správa CHKO Český les

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt