Geomorfologie

Území Českého lesa patří geomorfologicky do subprovincie šumavské soustavy, a to do oblasti Českoleské podsoustavy. Český les je pokračováním Šumavy, od níž je oddělen nižší Všerubskou vrchovinou, jejímž nejnižším místem je Všerubský průsmyk (510m.n.m.). Směr pohoří je severoseverozápadní a je rovněž pokračováním šumavského směru. V jižní polovině Českého lesa probíhá hlavní evropské rozvodí mezi povodím Dunaje a Labe. Na východě je pohoří ohraničeno Tachovskou brázdou a Chodskou, resp. Podčeskoleskou pahorkatinou, na západě přechází do systému Hornofalckého lesa. Na našem území vystupuje v poměrně úzkém pruhu, v šířce 6- 17 km. Východní omezení je tektonicky podmíněno českým křemenným valem. Zlomový svah, nápadně přímočarý a až 350 m vysoký je nejvýraznější v jižní části mezi Českou Kubicí a Velkými Dvorci u Přimdy. Severní, nižší reliéf Českého lesa, omezený asi 100 m vysokým svahem oproti Tachovské brázdě je na SSZ ukončen výraznou příčnou elevací Dyleně, zvedající se náhle o 300 m nad jižním okrajem Chebské kotliny.

Český les je z geomorfologického hlediska tektonicky podmíněný, erozně denudační reliéf. Jeho tvářnost byla v podstatě určena saxonskými pohyby zemské kůry. Díky saxonským tektonickým pohybům, které se opakovaly na variských liniích, byla oblast Českého lesa vyzvednuta nad své okolí. Do této doby byla depresí vzhledem k Tachovské brázdě a Chodské pahorkatině . Ke konci paleogénu měla oblast parovinný reliéf s nevýraznými elevacemi tvořenými odolnějšími horninami. Horská hmota byla tektonickými pohyby rozčleněna do několika ker a kleneb. Pro kerná pohoří je typická říční síť s pravoúhlým uspořádáním, což platí i pro pokleslé části Českého lesa. Zbytky starotřetihorního reliéfu (paroviny) byly rozlámány a vyzdviženy. Původně mocná vrstva sedimentů byla odnesena. Obnažená a zarovnaná zvětrávací plocha (holorovina) se dnes vyskytuje ve větších plochách v okrajových částech Dyleňského lesa a v Kateřinské kotlině. I když pleistocenní eroze zmladila současné údolní tvary, nebyla příliš intenzivní, čemuž nasvědčují poměrně vyrovnané spádové poměry vodních toků a absence pleistocenních teras.

Na současné podobě povrchu Českého lesa se významně podílelo mrazové zvětrávání, a to hlavně v podmínkách pleistocenního periglaciálního klimatu. Jeho výsledkem jsou vrcholová skaliska a mrazové sruby, dále balvanová moře, suťové proudy a kryoplanační plošiny. Celkově je tvář pohoří výsledkem polygenetického vývoje reliéfu. Vyskytují se zde tvary vytvořené starým vývojovým procesem, tvary vzniklé mladší denudací a erozí i tvary vytvořené tektonickými pohyby a mrazovým zvětráváním.

 

Nadmořské výšky se pohybují mezi 426 až 1042 m (Čerchov 1042m, Škarmanka 888m, Haltrava 882m, Na Sádku 847m, Lysá 870m, St. Herštejn 879m, Velký Zvon 863m, Pivoňské hory- Velká skála 791m, Přimda 848m, Havran 894m, Dyleň 940m). Převládající výšková členitost 150- 400 m charakterizuje členitou vrchovinu, podružněji plochou pahorkatinu.

Podle výškové polohy, členitosti reliéfu a geomorfologických poměrů je Český les členěn na čtyři podcelky- Čerchovský les, Kateřinskou kotlinu, Přimdský les a Dyleňský les.

 

(Suda Jiří, Geomorfologie, Český les, příroda, historie, život, Baset, 2005)

 

Čerchovské hvozdy (pohled z Čerchova k jihozápadu), (foto: J. Hlávka)

 

Regionální pracoviště Správa CHKO Český les

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt