Půdní poměry

Na Tachovsku a Domažlicku se podobně jako v jiných oblastech projevuje půdní zonálnost, tj. závislost na nadmořské výšce. V hornatině Českého lesa (Přimdský, Čerchovský les) se vytvářejí horské a podhorské typy půd, zejména hnědé půdy kyselé a silně kyselé, půdy rezivé a podzoly, pseudogleje a rašeliništní půdy. Podčeskoleská pahorkatina (Chodská pahorkatina a Tachovská brázda má nevýrazný reliéf a menší zalesnění. Zde převládají hnědé půdy kyselé, v menším rozsahu se vyskytují pseudogleje a gleje. Ve středních a vyšších polohách Českého lesa jsou významným typem tzv. rankery. Naopak v rozsáhlejších nivách Mže, Radbuzy aj. převládají tzv. nivní půdy, což jsou relativně mladé uloženiny, kde je půdotvorný proces přerušován sedimentací při občasných záplavách. V extrémním prostředí rašelinišť vznikají tzv. rašeliništní půdy hromaděním slabě rozložených rostlinných zbytků ve zvodnělém prostředí.

(Eduard Kočárek st., Půdní poměry, Český les, příroda, historie, život, Baset, 2005)

 

Nivní půdy v údolí Nemanické nivy (foto: J. Hlávka)